Článek o tom, jak jsem se smiřovala (nebo se stále smiřuji) s tím, že mám schizofrenii. Každý to prožívá jinak. Toto je moje životní zkušenost. Moje cesta.
Článek o tom, jak jsem se smiřovala (nebo se stále smiřuji) s tím, že mám schizofrenii. Každý to prožívá jinak. Toto je moje životní zkušenost. Moje cesta.
Zdravím všechny :)
Tento článek je takový vzpomínací. Jsou to fotky z psychiatrie z roku 2016 (byla jsem tam ten rok víckrát a celkově fakt hodněkrát). Nejdříve pár jiných fotek a tak.. Nooo, už je to dávno... jak řekla jedna sestřička, takové ptáčátko jsem byla :D No... a potom vám už představím Markétku. Byla postižená, ale to mi vůbec nevadilo, byla s ní sranda a dny mi tam utíkaly rychleji. A nedávno jsem si řekla, že by bylo hezké věnovat jí článek.
Anorexie byla má kamarádka. Říká vám, že z vás bude lepší člověk, když budete hubené. Že se budete moct mít více rády. Že vás okolí bude obdivovat, že budete mít větší cenu. Anorexie to myslí dobře. Ale je to lež. Článek je o mé cestě...
... neboli "elektrošoky". V tomto článku se dozvíte, co jste možná nevěděli. Zapomeňte na "Přelet nad kukaččím hnízdem".
Připravila jsem si pro vás článek o tom, jak může vypadat hospitalizace na psychiatrii. Je to výtažek z mého deníku. Jak je v názvu, je to takové putování schizofreničky po odděleních. Některá jsou hrozná, jak z minulého století, některá jsou lepší. Je to jedna z mnoha hospitalizací, které jsem zažila.
Ahoj všem!
Čtenářka Jana mi napsala nápad na článek a to popis běžného dne. Můžete se dočíst i to, jakou používám kosmetiku a co jím. Teda pokusím se o to.
Taky jsem vypsala, jaké léky beru.
Takhle nějak vypadá běžný den schizofreničky (a epileptičky). Schizofrenička v remisi - tzn. bez příznaků nemoci, ale se spoustou, opravdu spoustou léků, které mám i na epilepsii. Léky beru některé i těsně před spaním, tzn. beru léky i čtyřikrát denně. Jak vypadá můj den, kdy jsem "v pohodě"?
Zdravím!
Dneska jsem byla na injekci a na kontrole u pana psychiatra. Opět jsem se přesvědčila, jak skvělý člověk to je.
Nejdřív bych chtěla poděkovat za vaše milé komentáře u posledního článku. A za podporu. Je mi teď zase líp, ale každopádně musím být ve střehu a při problémech jít k psychiatrovi. Půjdu k němu v úterý příští týden na injekci a na kontrolu. Tak si popovídám.
Dnes bych vám chtěla představit centrum, kde jsem začala docházet. Úplně jsem si ho zamilovala :) Jezdím do něj autobusem s jedním přestupem, což pro mě byla velká výzva. Už to cestování zvládám docela dobře. Koho to zajímá, čtěte dále :)
Ahóóój, tak hlásím, že už jsem od pátku doma. Sice jsem tam měla být do pondělka, ale poprosila jsem o propuštění už v pátek, abych stihla vyhodnocení literární soutěže a víkend u babičky - dědeček měl narozeniny a babička na mě tlačila a prosila mě, ať si to nějak zařídím, abych jim tam nechyběla.
No a jak tedy bylo v nemocnici?
Tak jsem včera byla u psychiatra a.. nic moc jako... Omlouvám se, že píšu zase takhle... potřebuju to nějak ventilovat...
Ahoj všem!
Pátrala jsem po něčem v počítači a našla jsem mimo jiné i staré zápisky. Dost staré. Nebudu to kopírovat všechno, ale třeba by vás mohlo zajímat, jak se u mě schizofrenie pomalu rozjela. Bylo to v maturitním ročníku. Ony u mě byly možné tři možné diagnózy. Deprese s psychotickými příznaky, schizoafektivní porucha nebo paranoidní schizofrenie, kterou nakonec vybrali. No tak jdu na to.
Mohla bych psát dlouho, ale na blogu se chci podělit jen se střípky mého příběhu.
Protože teď řeším léky, psychiatrii atd., našla jsem starý zápisek... Je to vzpomínka na první hospitalizaci na oddělení pro dospělé. Předtím jsem byla dvakrát na dětském. A říkala jsem si, že by vás to třeba mohlo zajímat.