Velký zmatek a nic

 

Poslední dny se děje toho tolik. A zároveň... jako by to byl všechno sen... hezký nebo špatný?

Není mi úplně dobře. Pořád se mi motá hlava a tak. No je to nepříjemné... Než jdu ven, mažu se (hlavně na ramenou) opalovákem. A stejně mě začnou hrozně svědit. A abych si nespálila pěšinku na hlavě, tak nosím klobouček. Prý lidi psychiatrickými léky by neměli na slunko. Ale nikdy dřív jsem takové problémy neměla...

Fotka s Tristanem z Hukvald - je to krásné místo a nenáročný výlet, vyšla to babička i Tristan. Miluju ty stromy a jejich kořeny! Vždy chci s nimi fotku (ještě jsem do boty narvala ortézu, noha bolela ještě dlouho, ale teď už jen minimálně :)).

(Omlouvám se, ale trochu špatně se mi píše, protože jsem si dneska vzala už nějak dřív léky na noc.)

Včera jsme s babičkou a strejdou viděli něco úžasného. Neskutečné hejno čápů, jak se nechá unášet větrem stále nahoru a nahoru na modré obloze... O chvíli později jsem šla vyvenčit Tristana a zjistila jsem, že sedli na posečenou louku kousíček od nás. Spočítala jsem jich 27. Škoda, že to nemám vyfocené.

Před pár dny jsem oholila a okoupala Tristana a pak jsem s ním chtěla udělat nějaké fotky na zahradě. Ach jo, jemu se tak nechce spolupracovat... Skoro na všech fotkách má zavřené oči.

A ještě...
V sobotu zemřel náš rodinný kamarád (už starší pán) Jarda z volejbalu. Bylo to náhle. Infarkt. Když jsem měla zlomenou nohu, pořád mi vzkazoval po mamce, že mě zdraví a že se těší, až konečně zase přijdu na volejbal. Měla jsem ho fakt ráda. Po (skoro) každém volejbale mě vozil domů, protože to měl po cestě. Povídali jsme si a než jsem vylezla z auta, poděkovala jsem a dala mu pusu. Mám na něj různé, hezké vzpomínky. Zítra je pohřeb.

A včera... to bylo 6 let, co umřel dědeček od babičky, co s ní teď bydlím. Chybí nám, to je jasné... Byl to takový hodňous. Zdají se mi o něm zvláštní sny, o kterých jsem mluvila i s psycholožkou. Prostě ho třeba obejmu, pohladím po hlavě... A přichází takové časové smyčky... To nebudu asi vysvětlovat.

A včera večer! Brácha mi poslal fotku s přítelkyní... a prstýnkem. Zasnoubili se! Tak lidi, co se to děje?! Je toho na mě nějak moc, můj mozek to všechno nebere...

Jinak... jak jsme s psychiatrem snižovali jedny z mých mnoha léků, tak nevím, jestli to klapne. Začíná mi být divně. Jako by někdo volal mé jméno, několikrát... a nic. Taky se mi občas napravo v periferii mihá postava, někdy bílá a někdy černá. Měla jsem na hlavě krev, cítila jsem ji úplně nahoře, babička se podívala a řekla, že tam nic není.

Já to nechápu! Nechápu to všechno.......

Víte, co je fajn? Ležet odpoledne s Tristanem na zahradě v trávě, chodit bosá... pak se zapotit večer především teda u zalívání celé zahrady... a pak jít do sprchy a všechno ze sebe smýt studenou vodou.