Stručně?

 

Ahoooj :)

Jsem tady s článkem, který bych zkusila napsat stručně pro sebe i pro vás. Podaří se mi to? Uvidíme :D

Tristanův vývoj po operaci nebyl nakonec zas tak úplně podle mých představ... Operace byla ve středu, v sobotu jsme jeli na veterinu, protože čumáček byl hodně oteklý. Dostal injekce - antibiotika a proti otoku a bolesti. V neděli opakování.

V pondělí tam byl doktor, který ho operoval a podařilo se nám z otoku "odsát" (nevím teď vhodné slovo..? chápete..) trochu krve, tudíž pan doktor řekl, že nejspíš praskla nějaká cévka a udělal se prostě hematom, který se bude nějakou dobu vstřebávat, ale bude to ok. Po týdnu konečná kontrola, ještě to není úplně hladké, ale jizvička je pěkná a já jsem ráda, že už je vše ok, doufám na co nejdelší dobu!

před sundáním límce, bobek...
a po sundání konečně zase honem oholit a okoupat :))

Byla jsem u paní psycholožky a přijde mi to zajímavé i pro vás, ale psala jsem o tom na instagramu a přijde mi blbé to přepisovat sem. Myslím, že se k tomu dostanete, i když profil na instagramu nemáte. Pokud byste chtěli, zkuste odkaz: U psycholožky

Jak jsem psala v minulém článku, na Den dětí jsme měli velkou rodinnou oslavu. Taťka, Matouš a Šimon narozeniny (a maturita). Babička měla místo na oslavu připravené venku i doma. Nějak to nevypadalo na slavení venku, ale nakonec vylezlo sluníčko a tak jsme venku byli. Mezi 14-15 hod. však přišla bouřka, chudák Tristan se úplně třepal. Neskutečný lijavec i kroupy. Ani střecha od pergoly a markýza nepomohly a museli jsme se přesunout domů. I tak to bylo parádní. Aspoň máme zážitek.

V úterý na volejbalu jsem nějak blbě došlápla, nevím jak, ale noha bolela dost. Na druhý den ráno jsem skoro nemohla chodit, jak mě bolel nárt! Nakonec na rentgenu žádná zlomenina. Prostě jsem si nějak zhmoždila nárt a natáhla šlachy. V botech. Nechápu. Ale aspoň že tak. V neděli 16.6. už odjíždím na ten další kurz do Prahy... tak tam nebudu o berlích! Bude to už určitě ok :)

Pustila jsem se do úkolu na kurz - příběh zotavení. Napsali mail, jak se na to připravit. Nemůžu to celé přepsat, jen teda... "příběh, v němž zmíníte, s čím jste se potýkali (období nemoci), ale většinu času věnujte tomu, jak se z nemoci zotavujete... jak vás nemoc zasáhla atd... ale hlavně jak ji překonáváte, jak jste se s ní naučili žít... co vám pomáhá žít nadějeplný život navzdory omezením..."

Napsala jsem si podrobnější osnovu, kterou jsem napůl četla a napůl mluvila bez ní, dobrý, pak jsem si napsala stručnější, spíš jen body. Budeme to muset totiž prezentovat před ostatními. Furt jsem se toho bála, ale jak už to mám zpracované a trochu nacvičené, tak už se nebojím. Myslím si, že to zvládnu :)

Pojedu do Prahy s bodyguardem bráchou Šimonem a budeme spát u mého druhého bodyguarda bráchy Matouše a jeho přítelkyně :D Pomůžou mi se na kurz dostat, protože můj orientační smysl je strašný a já jsem z toho v Praze úplně na větvi.

Což mi připomnělo, že dneska (/včera) se stala ta tragédie - srážka vlaků v Pardubicích a Šimon měl jet právě dnes na přijímačky na Karlovku. Kvůli komplikacím to teda stihl tak tak... To je děs, co se to furt děje, člověk aby se neustále strachoval :(

Tak co, bylo to stručné? Podle mě ani ne :D

Pokud jste to nevzdali a dočetli až do konce, velice vám děkuji a...

...mějte se krásně!

tady mě vyfotila mamka, jak piju kafe
(haha) a Tristan mi tvrdě spí na klíně...