Mám radost!

 

Ahoj lidičky :)

Zkusím kratší článek, takové shrnutí posledních dnů. Mám totiž radost a štěstí v neštěstí.

Kdo jste mi drželi palce, tak moc děkuji. Ty poslední dva dny kurzu byly prostě super. Hned bych si celý kurz dala znovu. Dalo mi to asi ještě víc, než jsem vůbec čekala. Neříkám, že si hned ze dne na den začnu nadšeně hledat práci, ale třeba to pro práci někdy v budoucnu opravdu budu potřebovat. Ale hlavně jsem byla zvědavá, baví mě psychologie, takže jsem to všechno hltala, podle mě to člověk určitě využije i v normálním životě při komunikaci s lidmi a taky se naučí něco o sobě samém. Takže kurz je za mnou, osvědčení mám :)

Opět jsme se v Praze se Šimonem sešli s Matoušem a Liduškou na oběd, na kafe, na večeři... bylo to fajn, užili jsme si to, nasmáli se spolu... Ale taky jsem samozřejmě tímto stylem hodně utratila za jídlo a kafíčka... Takže konec utrácení a teď zase šetřit.

Jak jsem v minulém článku psala o své noze... po prvním rentgenu mi doktorka řekla, že je na rentgenu čárka, dala mi ortézu a kontrolní rentgen za týden. No a po tom týdnu mě začala úplně děsit, že je to zlomené, že na to vlastně vůbec, ale vůbec nesmím šlapat, jinak se mi to nezahojí a tak. Nechala mi ortézu, přidala berle a dohodly jsme se, že si hned druhý den po návratu domů zajdu u nás na polikliniku a nohu dořeším. Na recepci jsem si odkoupila rentgen na cd a ten jsem včera ukázala doktorovi.

Ten teda potvrdil, že jsem si vlastně asi ten týden a půl běhala po světě se zlomenou nohou bez sádry. Už jsem to měla zlomené kdysi ve 14 letech a nejspíš se to opět zlomilo ve stejném místě. Vlastně mi dal na výběr. Buď mi nechá ortézu a krásné černé berle z Prahy (hezký suvenýr), ale nebudu na to moct šlapat a chodit furt s těmi berlemi. Nebo mi dá prostě sádru, se kterou bych však mohla chodit. Z toho mi vychází, že sádra je pro mě praktičtější, abych mohla chodit normálně u mě a v domě po schodech, chodit venčit Tristana, nosit věci v rukou atd. (Akorát si teda musím píchat injekce do břicha.)

Tak jsem si připlatila za lehčí sádru, která rychle uschla a se kterou jsem mohla už brzy doma chodit. Ta cesta s berlemi od chirurgie k výtahu a k lékárně byla nekonečná, furt jsem zastavovala a oddechovala. Fakt lepší než posilovna, bolelo mě celé tělo :D Od lékárny k autu mě taťka odnesl na zádech, tak jsem se asi rozhodla správně, že chodit ještě nevím jak dlouho s berlemi by nebylo ok.

Takže tak :D Zase máme na co vzpomínat a co vyprávět. Jinak dneska jsme byly s mamkou u naší kamarádky kadeřnice, tak mám zase konečně hezkou zrzavou a blond melírek :) Už jsem se ke kadeřnici těšila strašně dlouho.

Já se loučím, přemístím se do sprchy a ještě se nesmím vykašlat na dotazník spokojenosti s kurzem, který bych měla poslat mailem. No všude zaškrtnu "výborné" :))

Mějte se krásně!