Poslední dny a ty další...

 

Moc vás zdravím, moji milí,

a omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozvala, ale pořád jsem to odkládala. Teď se na to konečně vrhnu.

Je to se mnou jako na houpačce. Chvíli je to celkem fajn a pak přijdou úzkosti a je to v háji. Jednou jsme měli návštěvu, přijeli rodiče a přivezli i druhou pratetu a seděli jsme tak u babičky v obýváku a nic nenasvědčovalo tomu, co se stane... Zničehonic přišel úzkostný záchvat.

"Mami, je mi blbě," řekla jsem a měla jsem knedlík v krku. Snažila jsem se dýchat klidně, tak, jak mě to učila paní psycholožka. Jenže ono to ne vždy jde, že...

"Tak si lehni, natáhni se..." No jasně, nejlepší rada v takovéto situaci. Kámen na hrudi, neskutečný neklid v končetinách. Nakonec jsem se zvedla a odešla do kuchyně. Babička mi dala vypít hořčík a pak jsem šla k sobě dolů a dala si Neurol. Bohužel jsem trochu neodhadla dávku, šla jsem brzy spát a druhý den jsem byla mrtvá.

Jak mi pak bylo? Trapně. Takhle přede všemi takový stav...

Konečně přišlo úterý a já se moc těšila, jestli se to tak dá říct, že půjdu k psychiatrovi i k psycholožce. Jenže asistentka mi napsala, jestli bych k paní psycholožce mohla přijít ve čtvrtek a když jsem přišla k čekárně psychiatra, zjistila jsem, že má ten den zkrácenou ordinační dobu a bude tam až za týden. Potřebovala jsem si s někým promluvit!

Byla jsem tak trochu naštvaná... chtělo se mi brečet... prostě... super no. Později odpoledne jsem měla jít s rodinkou na volejbal a do té doby času dost, tak co dělat... no přece nakupovat! To zvedne náladu (skoro) každému :D Byla jsem v Rossmannovi, bižuterii, optice, knihkupectví...

Ve čtvrtek jsem teda šla k psycholožce a opravdu moc mi to pomohlo. Znáte aplikaci Nepanikař? Možná už jsem o ní slyšela, ale zapomněla... psycholožka mi ji ukázala. Doporučuji, koukněte na to. Není to jen pro lidi s úzkostí, ale i pro ty, co se cítí v depresi, mají nutkání si ublížit a tak...

Aby toho ale nebylo málo, vrátím se ještě v čase do minulého týdne, kdy měl Tristan průjem, dva dny jsem kvůli němu vstávala v noci a chodila s ním ven, aby vykonal potřebu (seděl na kraji postele a kňučel, ještě, že se umí ozvat, když potřebuje). Už jsme s babičkou nevěděly, co z jeho jídelníčku odebrat, tak jsme nakonec musely nasadit opravdu dietu (rýže s mrkví, místo vepřového ucha suchý rohlík a tak...). Naštěstí už je to v pořádku.

Mám radost z téhle fotky Lotýny, z tisíce fotek se občas vydaří jedna hezká, tzn. že to není jen nějaká šmouha :D Dokonce i fousky jsou ostré.

Včera jsem byla u kožní. Vlasy i akné oproti půlroku zpátky opravdu v o dost lepším stavu. Sláva! Konečně mi povolila si nabarvit vlasy, ale prý nějakou šetrnou barvou. 

A další dny? Ve středu pojedeme s rodiči a Šimonem na Matoušův absolvák a zůstaneme v Praze do neděle. Taková menší dovolená. Nevím, jaké bude počasí. Snad bude aspoň jeden den hezky, chtěli bychom do ZOO, sice jsme tam byli už loni, ale chceme tam jít zas. Jinak uvidíme :) 

Až se vrátíme... v pondělí jdu s Tristanem na krev a pokud budou výsledky v pořádku, ve středu bude ta operace. Co k tomu říct, radost z toho nemám... Ale věřím, že to zvládneme.

No a dál? Oslava narozenin Matouše (čtvrtstoletí), taťky a Šimona. Ten bude mít po maturitě a nepochybuji o tom, že to zvládne, protože z nás tří se na gymplu učil nejlépe. A pak v druhé půlce června ten můj další kurz v Praze. A tak. Bude toho dost... A snažím se myslet pozitivně a doufám, že všechno klapne a bude to fajn. Nejvíc se bojím těch úzkostí no... nechci, aby se mi to stávalo před lidmi.

Byl to dloooouhý článek, kdo ho celý přečetl, tomu patří můj velký dík.

Mějte se krásně! :)