Kurz v Praze a další sezení

 

Zdravím :)

V tomto článku bych se chtěla zaměřit na kurz, o kterém jsem se zmínila, že na něj půjdu. Nechtěla jsem o něm psát dopředu, kdybych ho náhodou nezvládla, tak aby to nebylo bráno jako trapas nebo moje selhání. A potom mám tady pokračování momentální "práce" s mojí paní psycholožkou. O terapii s pískem.

Slyšeli jste někdy o tom, kdo je "peer konzultant"?

Je to člověk, který má zkušenost s duševním onemocněním, sám si to prožil... a pak pomáhá lidem v krizi, kteří se právě trápí, bojují s nemocí. Dodává jim naději a podporu. Je důkazem toho, že se to dá překonat, že zase vyjde slunce. Většinou peeři pracují na psychiatrických odděleních nebo např v CDZ (Centrum duševního zdraví). A jsou i další možnosti, ale toto je asi nejčastější.

Většinou se po těchto lidech chce, aby měli absolvovaný základní kurz pro peer konzultanty, který je pětidenní. Já byla na tom úplně nejjednodušším bych řekla, dvoudenním. Šla jsem tam proto, že jsem měla povědomí o této práci, ale znala jsem asi vlastně jen tu základní definici. A když jsem ty kurzy před nějakou dobou objevila, zaujalo mě to a chtěla jsem se dozvědět více.

I kdybych se peer konzultantem nikdy nestala, myslím, že mě ty kurzy mohou nějak obohatit (třeba i v běžné komunikaci s lidmi, zamyšlení o svých vlastnostech, slabých stránkách, určení si hranic a tak). Chtěla jsem víc informací o této práci a to se mi splnilo. Vlastně to naprosto předčilo má očekávání. Příjemné prostředí, dva skvělí lektoři, spoustu zajímavých faktů, hodně mě zajímaly příklady z praxe - zkušenosti lektorů. Bylo tam i hodně dotazů a diskutování (spolu s dalšími sedmi účastníky). 

Před kurzem jsem už nemohla spát, byla jsem hrozně nervózní, co mě čeká, jaké to bude... jeli se mnou rodiče, pomáhali mi dostat se z vlakového nádraží do hotelu a do centra, protože můj orientační smysl se v Praze totálně vytrácí. Kurz trval dva dny každý den 6 hodin. Mamka s taťkou si zatím pochodili a tak. Setkali jsme se i s bráchou a jeho přítelkyní.

Když jsem do ruky dostala osvědčení, cítila jsem se, jako bych právě zvládla druhou maturitu :D Jsem přihlášená i na ten pětidenní kurz, červnový termín a nejspíš mi budou v Praze dělat společnost a pomůžou mi s orientací bráchové. Snad to klapne.

To je asi vše, co bych vám k tomu napsala :) Snad jsem vás moc nezahltila nebo neunudila :D

Potom mám tady další fotku ze sezení u mojí paní psycholožky. Pokračování v terapii v písku.

V rohu nahoře je opět bezpečné místo, kam se mohu vracet. Co jsme přidaly? Co mě napadlo, jak mě paní psycholožka vedla?
Popíšu to jen stručně, protože už si stejně nepamatuju, jak to bylo přesně a v jakém pořadí. Nahoře vlevo je kámen - jako tíha. Pod černou dečkou je drak, který chce křičet nebo řvát, ale nejde to. Jsou tam i slzy, které nejde vyplakat. Drak by měl potřebovat světlo - dole vpravo byla svíčka, aby mohl jít za tím světlem. Ale pak jsem svíčku sfoukla a dala pryč, protože drak teď potřebuje tmu a ticho, aby se cítil v bezpečí. Kdyby chtěl, může se zklidnit a jít spát a v tom případě by se mu zdálo třeba o koních.
Proč jsem mu na hlavu dala tu černou dečku? Teď nevím, jak jsme to pojmenovaly s paní psycholožkou, ale tak nějak později se mi připomnělo, že jako miminko jsem ráda usínala tak, že mi dal někdo na tvář dlaň.

Možná to zní jednoduše a možná složitě. Člověk si to může vyložit různě. Já jsem si to znovu vyfotila, abych si to mohla někdy oživit, kdybych chtěla. Abych nezapomněla na to, o čem jsme mluvily a jak jsem přemýšlela. Řekla jsem paní psycholožce, že o tom chci mluvit a pokračovat s terapií s pískem, ale že se zároveň bojím, že to nezvládnu. Byla jsem ujištěna, že můžeme kdykoliv skončit a vrátit se zase třeba k mému bezpečnému místu.

Pokud vás to zajímalo, měli jste nějaké otázky nebo připomínky, budu ráda (ať už ke kurzu nebo k sezení). Jinak už se s vámi loučím :)

Mějte se krásně!