Bezpečné místo v mé mysli

  

Ahoj všem. Při posledním sezením s paní psycholožkou.. no probíráme teď náročné téma, o kterém psát nechci, ale pracovaly jsme s pískem a přišlo mi to hodně zajímavé. Tohle není zas tak úplně tajemství. Mám to vyfocené a můžu vám to popsat.

Sedly jsme si k písku. Měla jsem na výběr spoooustu postaviček, dřevěných i plastových věcí, srdíčka, kamínky... Mým úkolem bylo... vzpomenout si na nějakou chvíli nebo období, kdy jsem se cítila šťastná a v bezpečí. A nějak to vyjádřit. Vybrala jsem si období, kdy jsme byli ještě všichni spolu - tedy chodili jsme na gympl, Šimon na základku... Když jsme nebyli v kroužcích apod. a byli doma, mohli jsme chodit spolu ven, dělat kraviny, pořizovat fotky, to mě hrozně bavilo... Přidávám pro představu:

Vybrala jsem k tomu domeček a kolem dala pět srdíček (za každého z nás). K tomu jsem přidala strom, jako život (to neumím úplně vysvětlit). A pak jsem chtěla ještě něco přidat a byl to rodinný dům. Jako kde bydlím teď. Nedávno jsme si totiž s babičkou povídaly a ona řekla: "Nechci, aby ten čas tak utíkal. Chtěla bych, aby to zůstalo, jak to je teď." A já s ní musela souhlasit. I když máme i starosti, těch radostí je asi víc... jsme v rámci možností zdraví, spokojení, šťastní. Rodiče jsou tady s námi každou chvíli, někdy i Šimon a když přijede Matouš s Liduškou z Prahy nebo my k nim, jsme všichni zase spolu a jdeme třeba na badminton, je to prostě úplně nejlepší.

Toto znázornění bylo nejdřív uprostřed. Přesunuly jsme ho pak do rohu. Abychom někde uprostřed nebo jinde mohly příště pokračovat. A jelikož to ještě vůbec nebude jednoduché, tohle je něco, k čemu se můžu v mysli vrátit. Takové zklidnění a pohlazení po duši. Aspoň tak jsem to od paní psycholožky pochopila. Snad nepíšu kraviny.

Tady je foto:

Takže to je asi vše, co bych k tomu napsala. A když to půjde a bude se mi chtít o tom napsat zase příště, tak to zkusím... podle toho, jak se to bude vyvíjet... další sezení mám na konci února.

A teď ještě jako bonus :DD přidávám fotku bydlení od Lottynky, které jsem dokončila. Objednala jsem totiž na netu domky a kolečko a nadšeně to do té klece naskládala. Myslím, že se to Lotty líbí. Snad bude spokojená. Včera byla celý den schovaná v domečku, až jsem si říkala, jestli je v pořádku... Ale před spaním, když už byla tma, se tento noční raubíř vydal ven. Rozsvítila jsem a úplně poprvé ji viděla v kolečku. To jsou fofry!

A teď už končím :) Pokud jste článek dočetli do konce, jste moc hodní a děkuji vám.

Mějte se krásně!