Deníčkový

 

Zdravím, moji milí!

Chtěla bych napsat něco málo o posledních dnech. Takže vlastně opět takový deníčkový článek :)

V úterý mi volala asistentka, že moje psycholožka se nebude ten den moct dostavit na naše sezení. Tak jsem z toho byla trochu smutná, protože jsem už s ní chtěla mluvit, naštěstí mi ještě před Vánoci dala jeden termín, protože jinak mám další termín až v lednu.

Potom jsme šli s rodiči do banky na schůzku. Řešili jsme tam toho víc, já řešila změnu banky. Všechno v pohodě, jen na ČSSZ (kde řeším invalidní důchod) mi řekli, že změna čísla účtu, na který mi nově budou posílat peníze, bude trvat tak 6 týdnů. Chápete to? Na přepsání jednoho čísla potřebují 6 týdnů? Já to teda nechápu.

Včera u nás přes noc trošku nasněžilo, když jsem šla s Tristanem, tak už to bylo dost roztáté, přesto mám aspoň trošku sněhu vyfoceného :D

Potom mě mamka vyzvedla a jely jsme do chovatelských potřeb na nákup nějakých mňamek pro Tristana a Nynyho (králíčka), vedle do DMka, vyřídit ten důchod a pak na veterinu, kde jsem měla nachystaný recept na kapičky pro Tristana do očiček a spešl šampón na jeho kůži. No a potom! Dámská jízda. Nákupy. Většinou si nejdříve zajdeme na kafe do Tchiba, včera jsme provedly změnu a zkusily Starbucks. Nelitovaly jsme :)

A vrhly jsme se na nakupování dárků. Bylo to moc fajn, něco jsme sehnaly, ale dost dárků už jsme měly nakoupeno předtím, takže jsme nešílely :)) Jinak jsem si chtěla ještě koupit nějaké šatičky nebo něco na Štědrý den, mamka si koupila moc hezké černé šaty a já nemohla nic sehnat, nakonec jsem si koupila takové jemně růžové... něco mezi šatičkami a košilí k legínám. Bohužel bych potřebovala kozačky a nemůžu sehnat takové, jaké jsem si vysnila, tak si budu muset někde koupit prostě nějaké... snad seženu něco trochu uspokojivého. Nevím.

Den to byl podařený, ale... večer před spaním jsem byla na noťasu a tak nějak mě přepadla velká úzkost. Takový neurčitý strach, brnění jazyka, rtů a vzadu v hlavě a skoro pláč. Vypnula jsem notebook, šla za Tristanem do postele a pustila si hudbu. Stav trval tak půl hodiny. Pak jsem už chtěla spát, ale nemohla jsem usnout. Nechtěla jsem si brát prášky na spaní, tak jsem prostě čekala a usnula asi po dvou hodinách.

Foto z pelechu s mým psím terapeutem. Po tom záchvatu úzkosti. Snad vás nepohorší, že už nemám make-up a mám vlasy v culíku :))

No nějak jsem to zvládla a to je hlavní. A nevzdám se a budu postupovat dál.

Loučím se :)

Mějte se krásně!