Deníčkový

 

Tak a mám tu po měsíci a půl zase další jednoduchý deníčkový s pár fotkami.

Dneska by měl dědeček narozeniny. Už je to pět let, co odešel... Rakovina, co k tomu říct... Jsem šťastná, že mám babičku. Že spolu tak vycházíme, že jsme pořád spolu. Otevřely jsme si jakože na dědovy narozeniny dětské šampáňo.

Je to moje zlatíčko. A Tristan taky. Mám moc ráda tuhle fotku. Moji dva senioři spolu.

Tristanovi dost narostl pupek. Trošku jsme omezili granule a hlavně pamlsky. Prý to po kastraci může být. Proto jsem mu objednala dvě nové mikinky (na míru u jedné šikovné paní), protože v létě jsem dvě pořídila, že je bude mít na podzim... a do těch teď nevleze.... Nové by měly dorazit možná v pondělí nebo úterý. Jedna bude světlá s pandičkami a jedna tmavší se zebrami :))

V sobotu jsem byla s rodiči, bráchy a Liduškou (přítelkyně jednoho bráchy) hrát badminton. Dříve mě to strašně bavilo, pak ne a teď zase jo :D Fotku z haly nemám (jen video, to sem dávat nebudu), ale pak jsme šli vedle na oběd a ten jsem si vyfotila. Grilované kuřecí prsíčko a batátové hranolky. Ty jsem neměla dlouho. Omáčku ani dresing jsem nejedla, i bez toho to bylo skvělé.

A jedna z procházky s Tristanem.
Zase naše oblíbená cesta u lesa :)

A ještě dvě s Tristanem :)
Zas by nejradši spal.

Většinou jsou teď dny v poklidu. Pár dní jsem teď měla takových, že se mi nechtělo ráno vůbec vstávat (a dopoledne jsem chrněla u televize). Ale líbí se mi být ranní ptáče :D A tak prostě vstávám na budíka. V klidu se umýt, nalíčit, převléct, zajít vyvenčit Tristana, jít nahoru za babičkou, nasnídat se, povídat si s ní, koukat na zprávy, co se zase událo a tak... Někdy mě to popadne a uklízím, leštím, utírám, třídím... Nepoznávám se :D
Dneska jsem vyšla s Tristanem v takovou zvláštní dobu, sluníčko svítilo jakoby nad střechou jednoho domu, na cestě byly dlouhé stíny a foukal vítr. Nevím, jak popsat ten pocit, který jsem měla. Byl hezký.

No a někdy jsou dny náročnější. Třeba teď to bylo úterý. Měla jsem jít k psycholožce spolu s tím jsem si naplánovala, ať to mám všechno v jednom dni, že zajdu do kadeřnických potřeb koupit Tristanovi strojek. Chovatelky ve skupině na fb doporučovaly konturovací, co jsou normálně na vlasy. Tak jsem tam teda vybrala. Doufám, že bude sloužit. První stříhání ok.

Potom jsem si chtěla zajít do Rossmanna na pár věcí, co jsem potřebovala já a babička. A ještě do optiky trošku upravit brýle, aby mi tak nepadly z nosu a koupit kapky do očí (když mám čočky, tak je mám suché a svědí mě). A pak ještě volejbal.

Paní psycholožka mi napsala, jestli bych nemohla přijít o něco dřív, tak jsem začala panikařit, že to nebude tak, jak jsem si to naplánovala. Ale zvládla jsem to. Prostě jsem pozměnila harmonogram. Bylo to trošku složité, protože jsem hodně chodila, ale taky jezdila autobusem sem a tam po městě. 

Volejbal byl super, ale přiznám se, že posledních deset minut už jsem nemohla. Musela jsem si sednout, protože jsem začala mít křeče (hlavně okohybných svalů - protáčí se mi oči), které mám z léků. A při zátěži jsou častější. Naštěstí mám na to pilulky, které to zklidní. Protože fungovat s očima protočenýma nahoru je.. těžké :D Chodit a brát do rukou předměty a tak. Říká se tomu okulogyrní krize, schizofrenici tomu říkají třeba stropky.

Bože, já se zase vykecávám. Končím. Chápu, že takové dlouhé články jsou nudné.

Teď jdu zase vyvenčit Tristana. Později, jak budu v pyžamu na noťasu, se chci zase znovu podívat na netu na pelíšky. Bude mít narozeniny a chci mu do obýváku koupit nový :)

Mějte se krásně!

Tady Tristan obsadil babičce křeslo ;)