Deníčkový fotočlánek

 

Zdravím :)

Dnes přicházím s takovým článkem s fotkami převážně ze srpna a taky s povídáním o tom, jak se to se mnou vyvíjí. V úterý jsem byla u paní psycholožky a včera na kontrole u pana psychiatra - chtěl mě po týdnu vidět. Nakonec bych to nebrala jako další ataku, ale prostě takové zhoupnutí dolů. A věřím, že to půjde znovu nahoru.

První tři dny po navýšení léků jsem měla oheň v hlavě a dávala si před spaním studené obklady. Naštěstí to pomáhalo. Taky mám dost velké problémy s nízkým tlakem, někdy se mi fakt hodně motá hlava a mám mžitky. Ale co se dá dělat. Musím to vydržet. Trvá to už delší dobu a celý svůj život jsem měla spíš nižší tlak.

V pondělí jsem si vyzvedla zprávu od pana psychiatra, kterou po mě chtěli na OSSZ kvůli přezkoumání mého zdravotního stavu ohledně důchodu a rovnou jsem ji zanesla na úřad.  Nikdo v mém okolí mi neřekl, že bych měla jít pracovat. Všichni mi řekli, že mi 3. stupeň určitě nechají. Navíc pan psychiatr mi napsal takovou zprávu, podle které to vypadá, že ležím v posteli s halucinacemi a zbývá mi tak pět dní života xD Fakt dobré. Ale paní psycholožka říkala, že většinou se takové zprávy prostě takhle píšou. Protože se popisuje především to, co je špatně, aby na posudkovém chápali, co mi brání v tom, abych mohla normálně pracovat. Ne to, že si konečně například zvládám uklidit celý byt nebo dojet někam autobusem...

U paní psycholožky to bylo fajn. Těšila jsem se na ni, protože jsem doufala, že se mi po rozhovoru s ní trochu uleví. Probíraly jsme moje hubnutí a přístup k němu. Už mám dole 8 kilo! Mám radost. Ale není to dost. Ještě musím pokračovat. A pak jsme probíraly, co se dělo přes prázdniny a co mě trápí teď.
"Víte, co úplně nejvíc nesnáším? Když mi někdo čte myšlenky! Nemám žádné soukromí a musím kontrolovat, na co myslím, aby to nebylo nic špatného nebo trapného. Protože by to mohli vysílat v rádiu nebo dát do televize."
"Terezko. Číst myšlenky? Takovou schopnost nikdo nemá, věř mi..."

Na včerejší kontrole u pana psychiatra.
"Minule jsi byla dost rozhozená, tak mě zajímá, jak se teď máš..."
"Mám lepší náladu. Ale stále to není úplně dobré," odpověděla jsem a vykládala o mém zmatku v hlavě.
"Já už bych ty léky nenavyšoval, máš jich fakt hodně. Nechal bych to uležet. A jak půjdeš na injekci, spojíme to a přijdeš i na kontrolu."

Jinak jedna novinka? Začala jsem nosit kontaktní čočky :) Ale nenosím je pořád, střídám je s brýlemi. Byla by škoda, kdybych brýle nenosila, když mám takové hezké (aspoň mě se líbí a taky to stálo nějaké peníze). Dokonce jsem si pořídila ještě světle růžové brýle. Abych mohla střídat podle oblečení, podle nálady... Ale ty vám teď neukážu, ještě nejsou hotová sklíčka.

No a teď už se nebudu vykecávat a jdu na ty fotky. Jojo, vlastně na většině je Tristan :D Omlouvám se, jestli vás můj pejsek nudí, ale když hledám fotky, je skoro všude on...

z procházky, z domu, s babičkou, Čárlikem a tak...

Ano, hrabe mi... přestože má Tristan plný šuplík

oblečků, objednala jsem dva další na míru. Jeden
chci na ven (tmavší), jeden jako pyžamko v zimě.

selfíííčka :) bohužel když se s Tristanem fotím, dává

najevo, jak ho to nudí a má skoro všude zavřené oči,
většinou nepomůže ani když ho uplácím piškotky

Jak vypadám ráno? Vstávám docela brzy, chvilku mi trvá, než se dám
dohromady. Ale venčení Tristana a dobrá snídaně mě rozjedou :))

Snad vás ranní Tereza moc nevystrašila :D Mockrát vám všem děkuju za přečtení a za podporu, vážím si toho!!! Každý každičký komentář mě potěší.

Mějte se krásně :)