Zvykáme si na slepotu

 

Tristanovi je 10 a půl roku, sice není nejmladší, ale tito pejsci se někdy dožívají i 17 let (i když pravda, jsou to už fakt výjimky). Bohužel teď během asi půl roku postupně oslepl na obě oči. Článek o tom, jak si zvykáme.

Nenapadlo by mě, že se jednou budu starat o slepého pejska. Myslela jsem, že to musí být hrozně těžké. Psala jsem na fb do skupiny chovatelů čínských chocholatých pejsků. Jedna paní mi o svém pejskovi napsala - "On si své místečko na čůrání vždycky nějak najde".

Nechápala jsem, jak se takový pejsek venčí, když nevidí strom? Když nevidí trs trávy? Když nevidí na cestu? 

Začalo to nenápadně. Tristan nechtěl chodit ze schodů. Mysleli jsme, že ho bolí záda... Na začátku února nás na naší veterině poslali k očnímu specialistovi, který nám řekl, že je slepý na levé oko. Po oslepnutí i na druhé oko (pravděpodobně duben) odmítal chodit na běžné krátké procházky-venčení po cestě a začal narážet do věcí - do stromu, plotu, do stěny, skříně, do stolu.. Byla jsem zrovna chvíli nemocná a babička s ním chodila pouze na zahradu. Potom jsem s ním začala opět obcházet naše obvyklé trasy. Potřebovalo to hodně uklidňování, povzbuzování a chválení.

Asi už chápete, že hlavním se teď stane čuch. Tristan si očuchá vzkazy ostatních pejsků a přidá tam i ten svůj. Někdy čůrá taky "pohmatu" nebo jak to říct. Když jde třeba v trávě a cítí pod hrudníčkem-bříškem vyšší trs, tak se na něj vyčůrá. Doma se pomalu učí chodit po místnostech po paměti.

Bohužel měl na obou očích vysoký nitrooční tlak, na pravém opravdu velmi vysoký. A nejspíš v souvislosti s tím (jestli jsem to dobře pochopila) došlo na pravém oku 2.5. k luxaci čočky, což se muselo akutně operovat (kvůli bolesti). Abychom nemohli být opět ve větším klidu, po deseti dnech došlo k luxaci znovu. 

Na operačním stole po zákroku :(

Proto musíme (nejspíš doživotně?) kapat do obou očí kapičky na snížení nitroočního tlaku a na zvlhčení očí. Nevadí. Už se z toho lehce stala rutina a Tristan docela spolupracuje.

Slovíčka, která jsme teď nově začali hodně používat, jsou "tady" a "pozor" a to venku i doma. Už je dobře chápe. Paradoxně venku je to teď o trochu lepší než doma, protože vodítko plus tato dvě slovíčka zajišťují bezpečí. Doma nebo navolno na zahradě často do něčeho naráží. Na dvoře je to v pohodě, tam jsme v klidu. Na zahradě jezírko ani bazén nemáme, ale jsou tam ostružiny a další píchavé rostlinky, a proto tam s ním chodím jen pokud ho můžu mít pořád na očích. Nerada tam s ním dělám nějakou činnost, při které ho nemůžu mít pořádně pod dohledem.

Venčení teď trvá déle, co jsme obešli v ulici dříve třeba za 20-25 minut teď chodíme 35-40 minut, teď už začíná chodit rychleji, ale to je jedno, však já mám času dost. Jen je to pro oba nepříjemné, když prší :D
Někdy jdeme i na malinko delší procházku ke koníkům :)

Protože mu toto úplně stačí - je to náročné, přemýšlela jsem o nějakém batůžku. Chybí mi možnost chodit zase na naše delší procházky. Taky u druhé babičky a dědy chodíme někdy na dlouhé procházky do přírody - po louce by jít mohl, ale v lese ne. A nakonec jsem našla na internetu klokanku na psa!

 
Bála jsem se, co mi přijde za blbost, ale celkem se mi to líbí :) Pejsek se nosí vepředu, jsou tam otvory na packy a ocásek. Je to lehoučké, příjemný materiál. Myslím, že to bude vhodné i do autobusu nebo vlaku, sice zas tak moc s Tristanem někam nejezdím, ale občas by se to mohlo hodit. Někdy vám to vyfotím :)

Pan doktor očař říkal, že někteří pejsci se se slepotou psychicky nevyrovnají. Jsou apatičtí, sedí v koutě, prostě to vzdají a je lepší je z jejich trápení vysvobodit. To ale není Tristanův případ! Je moc šikovný a myslím, že to spolu (i s babičkou, která mi s ním pomáhá) zvládáme skvěle :)

1.11. bude mít Tristan 11. narozeniny :)) A já vám třeba o našem životě se slepýma očičkama napíšu zase. A doufám, že smutný článek to nebude. Ale trochu se bojím nějakých dalších komplikací. Úplně nejvíc vyndání oka :( Za pár dní nás čeká kontrola u očaře.

Možná z toho dělám zbytečné drama. Je dost pejsků, co ve stáří oslepnou. Ale je to pro nás nové. Nemám s tím žádné zkušenosti ani ve svém okolí o dalším slepém pejskovi nevím (jen jsem o tom četla na internetu). Časem to určitě bude lepší a lepší.

Jestli vás tento článek zaujal, líbil se vám... jsem ráda.
Tak se loučím, mějte se krásně :)

fotka z minulého léta, kterou mám v obyváku na zdi 💗