Zápisky z nemocnice 3.

 

Tak vás všechny zdravím a jsem tady s dalším článkem o pobytu v nemocnici. 

Omlouvám se za dloooouhý článek. Asi to bude spíš pro mě. Takový prostě deníčkovský.

Tak v pondělí jsem byla přestěhovaná na pokoj, kde celý den a noc, prostě 24 hod. denně ležíte v posteli s elektrodami na hlavě. Jsou tam čtyři lůžka oddělená závěsy nebo zástěnami. Nad každou postelí na stropě je kamera.

Od přístrojů vás odpojí jen když potřebujete na wc nebo se chcete osprchovat. Elektrody vám zůstanou, ale šňůrky (nevím teď jak to správně říct) které vedou k přístrojům vám omotají kolem krku nebo připevní další čepicí nahoru na hlavu.

Postele mají bočnice, takže se nemusíte bát, že se při záchvatu ocitnete na zemi :D

Na tomto pokoji jsem byla od pondělí do pátku. Není tam toho moc na zabavení se. Televize, knížka, večer jsem si volala s rodiči na skypu. Ale i když to vypadá jako nuda, bylo to vlastně celkem rychle za mnou. Bohužel, od Vánoc jsem měla několikrát denně záchvat a teď nic. Myslím, že zachytili jen jeden. Nevím, protože jsem to z rozhovoru s doktorkou nepochopila. Ale nepříjemné stavy jsem měla několikrát.

Celkově mi paní doktorka byla tak nějak nesympatická (ostatní doktorky v pohodě, hlavně ta, co mi dělala tu lumbální punkci). A otázky od ní a od sestřiček. I na normálním oddělení.

"Jak vám to začalo?"

"Kolik léků vám předepsala paní doktorka?"

"Jak se cítíte?

"Bolí vás něco?"

"Vnímáte mě?"

"Co se teď děje?"

"Můžete se na mě podívat?"

"Můžete kývnout hlavou, jestli mě slyšíte?"

"Jak dlouho trpíte na ty třesy?"

"Kdy jste začala mít záškuby?"

"Jaké léky vám tenkrát nasadili na schizofrenii?"

A tak dále a tak dále... buď jsem právě nebyla schopná odpovědět kvůli stavu nebo na některé otázky jsem neuměla pořádně odpovědět, protože jsem si to prostě nepamatovala. A vytáčelo mě, když se na to ptali několikrát za celý pobyt. Jako by si to nemohli přečíst ve zprávě. 

Jinak ale sestřičky všude hrozně hodné. Já je obdivuju, dělají takovou těžkou práci, často nepříjemnou, když se vám třeba pacienti počůrávají a tak. A ony zatnou zuby, zvládnou to a jsou u toho stále vstřícné a laskavé. Mám pro ně bonbonieru Merci, mamka mi to pro ně doveze.

Takový nepříjemný a zároveň vtipný zážitek byl v pátek. Ve sprchovém koutě byl ucpaný odpad a tak se muselo sprchovat mírnějším proudem, aby to stíhalo odtékat. Jedna paní, taková nějaká pomatená, se šla osprchovat a nevšimla si, že voda přetekla přes sprchový kout a teče pode dveřmi do eeg místnosti.

Poblíž koupelny byly skříňky s věcmi. Já jsem se tam zrovna balila a najednou z koupelny teče voda. Rychle jsem stěhovala svoje věci dál a volala na sestřičky. Pak jsem slyšela sestřičku na chodbě, jak volá: "Pošlete nám uklízečky, co můžou, jedna paní nám tu vytopila eeg!"

Být sestřičkou, tak mě z toho klepne!

V pátek jsem byla přestěhovaná zase na normální pokoj a hned jsem dostala záchvat. Taková škoda, že jsem zrovna už nebyla na eeg, kde by to zaznamenali! Ale co se dá dělat. Dali mě na pokoj k jedné starší, milé paní. Má myslím 135kg jestli si to dobře pamatuju. Několikrát denně chodí s chodítkem na procházky po chodbě. Já jsem za celou dobu nepřibrala ani nezhubla, váhu jsem měla úplně stejnou.

Zítra nejspíš jedu domů. Jedu domů! Za babičkou a Tristánkem :) Když doktoři uznají za vhodné. Tak pro mě rodiče odpoledne přijedou. Doufám teda, že to vyjde, protože už mi docházejí především zásoby spodního prádla a mňaminek :D A rodiče mi to nemůžou jen tak kdykoliv přivézt, protože je to celkem dálka.

Babička se ptala, co mi má uvařit na uvítanou. Objednala jsem si špagety :D

Co teď vlastně čekám, že se bude dít? Nejspíš stále platí, že mám epilepsii nebo nevím, co jiného. Třeba mám ještě něco dalšího. Třeba něco bude s tím míšním mokem (z toho ještě nepřišly všechny výsledky). Akorát třes je podle doktorky psychogenní, takže zase napíšu psycholožce, že už jsem doma a objednám se. A jinak? Záškuby a záchvaty?

Léky mi neměnili. Jen na pár dní vysadili a zase nasadili, protože chtěli vidět reakci. Nevím, co se se mnou podle nich děje. Možná to pochopím z propouštěcí zprávy. Chtěla bych zase chodit ven s Tristanem a hrát volejbal a nebýt tak hlídaná. Možná mi podle výsledků upraví medikaci moje neuroložka.

Prosím. Prosím, ať jsem zase zdravá.

Děkuji těm, co to dočetli až do konce.

Mějte se krásně!