Deníčkovský

 

Ahoooj :)

Dlouho jsem nepsala o tom, jak to vlastně se mnou vypadá. Tak teď se do toho pustím.

Jak jsem psala v minulém článku, byla jsem na pohotovosti na neurologii a pak mě čekala návštěva psychiatra, kam jsem šla s mamkou. V čekárně jsem měla dvakrát epileptický záchvat. Doktor mi dal hned vypít hořčík a injekci (apaurin - něco jako diazepam). Říkal, že to je špatné, hodně špatné a nebezpečné a vyjmenovával mi věci, co jako epileptička nesmím dělat (ale do mytí oken by mě teď stejně nenapadlo se pouštět :D). Vysadil mi jedny psychiatrické léky, které by to mohly ovlivňovat.

Asi čtyřikrát jsem měla takový zvláštní stav. Byla jsem při vědomí, ale měla jsem křeče. Neovládala jsem ruce ani nohy. Chtěla jsem volat o pomoc nebo plakat, ale bylo to jen takové sténání. Naštěstí to netrvalo dlouho, ale bylo to fakt hrozné. Tohle snad už nikdy! Při posledním takovém stavu u toho byla mamka a držela mě za ruku, což mi psychicky hodně pomohlo.

Neuroložka mi navýšila další lék, už je to dalo by se asi říct koňská dávka. Lidičky, už jsem se radovala, že to je na dobré cestě. Tři dny úplně bez záchvatů. Taťka měl volat doktorce a podat info. Říkala, že to je fajn, že budeme pokračovat v zavedené terapii. Taťka jí to volal dopoledne. V poledne/večer přišlo zase pět záchvatů. Tak jsem z toho byla špatná. Včera opět bez záchvatů a dneska jeden. Celkově doufám, že to bude už jen lepší, ale nevím no... Doktorka říkala, že by mě kdyžtak poslala na vyšetření (možná hospitalizaci) do Brna a toho se bojím, je to daleko a nevím, co od toho čekat :(

Jinak jsem ráda, že tu nejsem sama, samozřejmě jsem s babičkou, ale teď mám tady často i rodiče. Taťka má home office, takže je mu jedno, jestli pracuje z domu nebo ode mě. Po práci tu jezdí i mamka. No a dneska odjížděli domů až po půl sedmé večer. Taky se mnou jezdí k doktorům atd. Moc mi pomáhají a já jsem jim za to vděčná. Dnes tady byli i oba bráchové, moc ráda jsem je viděla. 

Psala jsem pozitivní články a stále se snažím být statečná, ale někdy přicházejí i chmury. Jsem zavřená doma, nemůžu na volejbal, u psycholožky jsem se omluvila, prostě rodiče mě nechtějí nikam pouštět, abych nedostala záchvat a nebyla bez dozoru. Já bych se třeba ráda pokusila s někým seznámit. Ale jak si mám najít partnera, když jsem doma a půlku dne prospím? S tou únavou nevím, co dělat, s tím by mi měl pomoct psychiatr. Navíc... kdo by šel do vztahu se schizofreničkou a epileptičkou? :(

No... přidávám něco na pobavení. Tristan se mnou spí v posteli. V noci vstávám, že jdu na wc, rozsvítím lampičku a co to na mě kouká? Tristan si větrá kulky.

Snad jsem vás nepohoršila :D

Mějte se krásně :)