Čeká mě nemocnice

 

Tak je to tak, jak to podle vás je dobré. Jedu tam.

Protože už to bylo dost neúnosné, domluvili jsme se s rodiči, že po víkendu zavoláme mojí neuroložce. Tak je to domluvené. Pojedu 1. února do Brna na 3-4 dny pravděpodobně. A jinak do té doby zklidňující léky a kdyby bylo fakt zle, tak zase do nemocnice na kapačku. 

Upřímně, bojím se toho neznáma. Že je to daleko. Že nevím, jak to tam vypadá, vůbec nemám představu. Že budou nepříjemné sestřičky a tak, kolik vyšetření mi budou dělat, jestli tam opravdu budu ležet vkuse a budu moct jen na záchod apod... Prostě nevím a bojím.

Dneska jsem ve 4 ráno jsem se probudila z dost zvláštního snu, ve kterém jsem ležela v posteli v nemocnici a přišla za mnou jedna fajn profesorka z gymplu. A říkala, že navždy budeme věrné kamarádky. Zajímavé :D

Chvíli jsem ještě poslouchala písničky, okolo 5 babička už někdy vstává, tak jsem se chtěla zkusit podívat, no ještě ležela v posteli, tak jsem se k ní přidala. 

Furt mám prostě v hlavě to Brno. Četla jsem negativní i pozitivní hodnocení. Nakonec si názor stejně budu muset udělat sama.

Pravdou je, že horší, než uzavřené oddělení na psychiatrii to asi být nemůže...

Nevím, jestli do té doby ještě napíšu a jestli budu moct mít u sebe noťas.

Tak se zatím mějte krásně :)