Ocenění a další podivnosti?

 

Ahojky!

Myslím, že už jsem to sem jednou psala. V literární soutěži (kterou pořádá každý rok městská knihovna) jsem získala 2. místo (próza). Protože kvůli koronaviru nemohlo proběhnout slavnostní vyhodnocení, přišly mi diplom a ceny poštou. Včera jsem to rozbalila a níže ukážu :)

Sešitek s pohlednicemi. Na jedné straně vybarvíte

obrázek a na druhou můžete napsat pohled a poslat :)

sešit s pevnými deskami, z jedné třetiny

čtverečkovaný, z jedné linkovaný, z jedné čistý

Moc mě to potěšilo. Zajímalo by mě, kdo ceny vybírá, jako by vždycky tušili, co mi udělá radost :)

"Proboha, proč jsi celá od krve?"

"Cože?"

"Co se ti stalo?"

Co se mi stalo.. co se mi stalo..? Co se mi stalo?!

Včera jsem měla sen. Asi se mi to zdálo kvůli babičky, která jde dnes na operaci. Šla jsem říct gynekoložce, že jsem očkovaná proti papilomaviru (protože jsem si při minulé kontrole nebyla jistá, ale mamka mi to ukázala v očkovacím průkazu). Rovnou mě vzala na kontrolu a řekla mi, že výsledky jsou bohužel hodně špatné, přestože jsem očkovaná. Sama jsem to viděla na stupnici na nějakém přístroji. Pak se ještě radila s kolegou.
"Takže myslíte, že mám rakovinu?"
"Je to jisté. Je mi to líto... u tak mladé holky..."

Sen pokračoval, byl hodně dlouhý, dlouho mě můj mozek trápil. Zjišťovali, jestli mám metastázy atd.  Pak se mi chtělo ve snu brečet, ale zaskočilo mi a zakašlala jsem. A to mě probudilo. Bože!

Dneska se mi zdálo, že mi bylo hodně špatně. Potkala jsem ve městě psychiatra, chtěla jsem se mu vyhnout, ale všiml si mě.
"Teri, vzala sis ráno léky?" zeptal se. Kývla jsem.
Pak jsme jeli s mamkou, bráchou a kamarádkou na zájezd do Londýna a psychiatr to organizoval. Zajímavé. Vyjeli jsme autobusem do nějakých hrozně moc vysokých hor a byl tam nádherný výhled.

"Haló, slečno, slyšíme se? Haló, vnímáte? Slečno! Jak jste na tom? Slyšíme se?"

Včera jsme měli volejbal. Zase nás přišlo dost málo, hráli jsme 3 na 3. Hrála jsem s rodiči a vyhráli jsme. Jsme sehraná trojka :) Ale doufám, že náš příště bude aspoň 4 na 4. To se mi hraje celkově asi nejlíp. A taky doufám, že budeme moct jít s někým příště na pivo (birella). Cvičení mi prospívá. Mám lepší podání a lépe smečuju.

Hrozně moc nechci do nemocnice. Máme jet k babičce a dědečkovi. Mám jet s rodiči a bráchy na dovolenou. Chci chodit na volejbal. A taky hrozně moc nechci zvyšovat dávky léků, protože se bojím, že to prostě bude v háji a zase přiberu, i když by pro mě mé duševní zdraví mělo být přednější, že? Ale to se lehko řekne.

Při vizitě jsem sledovala svoji spolupacientku na vedlejší posteli.
"Nevidím a neslyším!" křičela na doktorku a mávala kolem sebe rukama.
"Jak se pohybujete po místnosti, když nevidíte?" zeptala se doktorka.
"Protože jsem si to tady ohmatala!"
"A jak mi můžete odpovídat, když mě neslyšíte?"
Ticho. Bylo to trochu vtipné. Ale nikomu do smíchu nebylo.

"Jestli zvládneme vysadit i ten klozapin, znamená to, Teri, že jsi dobrá," usmívá se na mě psychiatr. Bohužel. Nejsem dobrá.

Šachy. Nechybí mi šachy. I kdybych začala zase hrát šachy, nebylo by to ono. Chybí mi ta doba, naše parta, trenéři, kamarádi a kamarádky. A to už nevrátím. Ale aspoň mám hezké vzpomínky.. ty mi nikdo nevezme...

Pár dní jsme tady měli malou, hnědou kozu. Ztratila se a nikdo se k ní nehlásil. Babička se o ni starala. Pak si pro ni přijela paní, která má s manželem velké stádo koz. Tak bude mít kamarádky a bude se mít dobře. Babičce se trochu stýská.

Krev. Všude je krev. Chci křičet, ale nejde to.

Tenhle pes by rozhodně neměl být modrý.