Našla jsem starého něco jako... nevím, báseň to není... no, koukněte sami :) Napsala jsem to, když jsem se léčila z mentální anorexie.
Ten den cítila, že již má dost odvahy
Měla náladu zkoumat a poznávat
Vidět úžasné věci, cítit život
Tajil se jí dech, když roztáhla křídla a…
Viděla lidské bytosti, nahlédla do jejich duší
Pochopila jejich trápení, obavy a touhy
A zjistila… že jsme vlastně všichni stejní
Všichni potřebujeme uznání, pochopení, lásku
Jak pro svou duši, tak pro své tělo
Protože duše a tělo, to jsme my
Ten den uslyšela, co jí ostatní tak dlouho říkali
Protože se již cítila připravená
Obrátila svou pozornost jiným směrem
Přesunula energii tam, kam to bylo třeba
Přestala neustále trápit sama sebe
A nalhávat si, že to přece nedělala
Měla soucit se svým oslabeným tělem
Křehkým a zároveň tak silným
A pocítila k němu velkou vděčnost
Že čekalo na její prozření a nevzdalo to
Poděkovala také Anorexii
Vždyť přece vzešla z ní, byla její součástí
Nechtěla jí ublížit, chtěla jí pomoct
A dala jí novou zkušenost a pochopení
Netrapme sami sebe, hledejme laskavé cesty
Protože…
Všichni potřebujeme uznání, pochopení, lásku
Jak pro svou duši, tak pro své tělo
Nejen od ostatních, ale i od sebe samých
Protože duše a tělo, to jsme my.
Také jsem si touto nemocí prošla, a nebylo to jednoduché, ale mám to za sebou. Držím ti palce, ať už do toho nespadneš, měj se ráda taková, jaká jsi ♥
OdpovědětVymazatNelehké téma, ale tak citlivě zpracováno...
OdpovědětVymazatPáni, báseň plná emocí... Rozumím ti, taky jsem tuto nemoc zažila, naštěstí už je pryč..
OdpovědětVymazatMuselo to být strašné :( jsem ráda, že jsi tak hroznou nemoc překonala <3. Mohla by z tebe být spisovatelka, krásně napsáno!
OdpovědětVymazatLeník
Jsem moc ráda, že už jsi z toho venku! Jsem na tebe vážně pyšná :)
OdpovědětVymazat