U psychiatra

 

Ahoj všem!

Dneska jsem byla u psychiatra. Konečně jsem měla dneska štěstí a čekání bylo v pohodě.

Nevěděla jsem, jak bude kvůli sněhu vypadat cesta na autobus, tak jsem vyrazila pro jistotu dost brzy a stihla jsem ještě i dřívější autobus než ten, který jsem měla v plánu :) Takže jsem do města dojela celkem brzy a u doktora jsem byla jako první. Přišla jsem před osmou a doktor mě vzal v 8:15, takže pohoda :) 

No tak jsem popsala, jak se cítím.. mívám úzkosti a různé úzkostné myšlenky, strach, že mě někdo sleduje, někdy takovou jako náladu na nic a nevím proč.. Večer nemůžu usnout a pak přes den naopak naspím třeba i čtyři hodiny. A brečím ze spaní. Třeba že mi umřela prababička, babička nebo mamka :( Dneska jsem se v nějakém velkém obchodě schovávala před teroristou. 

Doktor mi chtěl napřed dát silnější injekci (antipsychotickou), ale nakonec si to rozmyslel a navýšil mi dávku dvou lécích na úzkost. Tak jsem zvědavá, jak budu fungovat. Prý když budu moc unavená, tak se nemám přemáhat a prostě si zdřímnu. Hlavně, aby zabraly léky a nějak se to urovnalo. 

Po kontrole jsem teda šla za sestřičkou na injekci a říkala jsem jí.. "Sestřičko, vy máte fofry, co? Pořád telefon nebo někdo klepe na dveře.." a ona řekla: "To dneska je ještě celkem klid. Nejhorší je to v úterý." Takže co z toho plyne? Nebudu tam chodit v úterý :D

Zajímá vás, co všechno beru za léky?

Clozapin - antipsychotika (na bludy a halucinace)
Neurol - na zklidnění, spánek
Siranalen - úzkosti a epilepsie
Akineton - na nežádoucí účinky antipsychotik
Trittico - deprese, úzkosti a spánek
Injekce Xeplion - antipsychotika - jednou za měsíc

Lamictal - epilepsie
Keppra - epilepsie

To je myslím vše.. snad jsem na nic nezapomněla. Před rokem jsem brala ještě navíc i Amisulprid (antipsychotika), ale ten jsme na jaře úspěšně vysadili... a vrátila se mi menstruace, která s těmi léky zmizela. Nechyběla mi :D Ale takhle aspoň vím, že jsem po této stránce (snad) v pořádku. 

Už je to rok, co jsem nebyla na ECT ("elektrošoky") a držím se :) Z těch elektrošoků mám vždycky ještě větší strach než minule. Že se něco pokazí, špatně mě uspí nebo že si třeba pokoušu jazyk (což už se mi stalo). Jsem ráda, že funguju s léky. Ještě aby ne! Když je jich tolik... Občas se jen pousměju, když si někdo stěžuje, že třeba musí brát antidepresiva, že neví, jestli je to dobré pro tělo, chemie a nevím co.. a bere to jako katastrofu, že by to měl brát... Nebo když někdo bere chození k psycholožce jako hroznou věc, jako že je na dně. Nechala bych je prožít to, co jsem prožila já, aby věděli, co to je být opravdu na dně. A víte, na co jsem navíc přišla? Že vždycky může být ještě hůř. I když se vám zdá, že jste na dně, můžete klesnout ještě níž. A když si říkáte, že horší už to snad být nemůže... Tak může. Je to hrůza.

Každopádně teď na žádném dně nejsem. I když je mi blbě. Pořád je to nic oproti tomu, jaké to někdy bylo... Věřím, že to brzy bude zase ok, že léky sednou a já budu mít opravdu zase klid. 

Před chvílí jsem docvičila, takže teď jdu vyvenčit pejska, pak obsadím koupelnu... a pak uvidím :)

Mějte se krásně!