Jsem ráda...

 

Ahoj všem!

Včera jsem si psala s mamkou a ta mi vyčetla, že mým problémem je, že jsem neustále s něčím nespokojená. Je mi líto, že to takto vnímá. Že prý pořád brblu. Myslím si, že brblu asi tak jako každý normální člověk. Možná málo mluvím o pozitivních věcech a pak to vypadá, že si těch hezkých věcí nevážím a neuvědomuju si je. Tímto článkem chci ukázat, že je spoustu věcí, za které jsem vděčná a za které jsem ráda. Takže hurá na to!

- jsem ráda, že mám při problémech podporu ve svojí rodině (i když mamka je někdy přísná)

- jsem ráda, že v mojí rodině nemá nikdo nějaké větší zdravotní problémy

- jsem ráda, že jsem měla krásné dětství

- jsem ráda, že nemusím bydlet někde v chráněném bydlení, ale že můžu bydlet s babičkou a pratetou, platím jen 2200kč za měsíc, což je paráda a můžu dost našetřit, i když mám invalidní důchod

- jsem ráda za to, jak se o mě babička stará, chodím k ní na oběd, když pere prádlo, vypere i to moje a celkově mi hodně pomáhá a já jí to snad jednou vrátím

- jsem ráda za to, že mám skvělou paní psycholožku, psychiatra, kteří mi moc pomáhají

- mám moc ráda volejbal a jsem ráda, že mám tu možnost ho s rodiči a našimi kamarády a známými hrát (i když teď už jsme dlouho kvůli Covidu nehráli.. a chybí mi to...)

- mám skvělou kamarádku, se kterou se teď bohužel vidím méně, je v Praze, ale na gymplu jsme spolu byly každý den, je z ní paní psycholožka a jsem na ni hrdá

- jsem hrdá i na své bráchy, protože jsou chytří a talentovaní

- jsem ráda za to, že rodiče mají dobrou práci a že spolu mají fajn život

- ráda vzpomínám na gympl, i když mi dal někdy pořádně zabrat

- ráda vzpomínám i na skvělé lidičky, které jsem potkala v léčebně, na klinice atd.

- celkově jsem vděčná za všechny dobré lidi, kteří se v mém životě objevili na různě dlouhou dobu

- jsem ráda, že i přes velké snížení antipsychotik nemám halucinace a ani nemám pocit, že by mě třeba zase sledovali ufouni apod.

- mám svého milovaného pejska, i když někdy je to trochu nervní stvoření

- jsem ráda, že nemám epileptické záchvaty, ani nemám tiky a netřepou se mi ruce

- jsem ráda, že už nejsem hypomimická, bradypsychická, že dokážu udržet myšlenku (třeba u psycholožky) a číst (i když občas si ještě nějaký odstavec musím přečíst dvakrát)

- právě teď jsem ráda, že sněží :)

- mám ráda, když mě přijedou navštívit rodiče a bráchové a dáme si kafe, čaj, horkou čokoládu... jsem ráda i za jiné návštěvy, i když jsem z toho někdy trochu nervózní

- jsem ráda, že jsem začala cvičit a jíst více zeleniny a že se ve cvičení s bráchou navzájem podporujeme

- jsem na sebe pyšná, když mi zvoní budík a já se dokážu přemoct, vstát a fungovat (vstávání je pro mě snad nejtěžší věc z celého dne) - když vstanu, udělám ze sebe v koupelně člověka a vyvenčím pejska, tak pak už se dá zvládnout téměř vše

- jsem ráda i za vaší podporu a milé komentáře :)