neděle 10. ledna 2021

Deníčkovský

 


Zdravím! Tohle je obrázek z knoflíků, který jsem vytvořila pro mamku k jejím narozeninám.
Co všechno se ještě za poslední dny událo?
Je to dlouhé. Jestli vás to nebaví, tak to nečtěte. Píšu to asi spíš jen tak pro sebe... chci se vypsat...

V pondělí jsem jela s bráchou do Prahy, je to daleká cesta, tak byl brácha rád, že má společnost... a já jsem zase byla ráda, že jsem s ním. Prostě jen tak. Povídat si a poslouchat společně hudbu. Potřeboval si domů přivézt kytaru a nějaké další věci. Po cestě zpět jsme zajeli k babičce a dědovi, kde jsme přespali a druhý den po obědě jsme jeli domů.

Konečně se opravdu snažím zhubnout. Už žádné výmluvy atd. S bráchou jsme se domluvili, že budeme každý den cvičit a večer si napíšeme, že jsme opravdu cvičili. Taky jsem udělala velký nákup zeleniny (abych před spaním nemlsala čokoládu, ale chroupala mrkev), koupila si digitální váhu a pořídila fotky, jak hrozně teď vypadám, abych je za nějakou dobu mohla porovnat a těšit se ze změny. Doufám... Věřím.

Byla jsem na kontrole u neuroložky (kvůli epilepsii). Bývá náladová a někdy dost nepříjemná. Ten den se ale asi dobře vyspala. Řekla, že má ze mě radost a dokonce se i usmála. Co víc si přát.

Včera tady byli rodiče a bráchové. Jako téměř každou sobotu. Šli pěšky a já jsem jim šla s pejskem naproti. Tak jsme se hezky prošli. V šest se vydali domů. Nejradši bych byla, kdyby tu byli třeba až do půlnoci. Jsem s nimi hrozně ráda.

Dneska jsem dočetla diplomku od mojí nejlepší kamarádky. Už je z ní paní psycholožka. Diplomka byla na téma "Subjektivní vnímání léčby osobami se schizofrenním onemocněním". Toto téma si vybrala kvůli mě. Moc si toho vážím.
Jinak dneska zemřel David Stypka. Nevím, jestli ho znáte. Ale naše rodina má jeho písničky ráda a brácha s ním dokonce i několikrát hrál na koncertě. Byla to pro něj pocta. Je to velká ztráta.

V posledních dnech se mi několikrát zdálo o tom, že jsem zase byla na psychiatrii na dětském. Takové vzpomínky no... Když jsem tam byla napoprvé, byl to pro mě šok. Furt jsem tvrdila, že je mi dobře a že chci domů. Když jsem se tam ocitla o čtyři roky později znovu, brala jsem to skoro jako lázně. Bylo mi tam dobře. Měla jsem nějaký režim, cítila jsem se tam bezpečně a měla jsem ráda doktorky, psycholožku, sestřičky, učitelky a vychovatelky... prostě všechny, co se o mě starali.. stále vzpomínám i na své spolupacientky... 

Co bych tak ještě napsala?
Je mi teď nějak smutno. Nevím. Dějí se i fajn věci. Ale nějak začínám mít pocit, že vše ztrácí smysl. Dny, týdny, měsíce plynou... a já jsem stále schovaná tady v té vesničce, s babičkou, nemám přítele, kdoví, jestli někdy budu mít děti, jestli budu někdy opravdu napořád vyléčená... Mám úzkosti, když někam jdu, k psycholožce, k nějakému doktorovi nebo i když jdu na setkání se spolužačkami z gymplu, i z toho mám nervy, když jedu k babičce a dědečkovi atd. Když jdu večer venčit pejska a je tma, tak se bojím, že mě někdo sleduje, že jde někdo za mnou a chce mi ublížit. Ale to je možná normální. Že se lidi ve tmě více bojí...

Snažím se ty negativní myšlenky a pocity ignorovat. Ale je to prostě tak. Je mi smutno. Teď. Třeba zítra bude zase líp. Kdoví... Jdu cvičit. Endorfiny. 




3 komentáře:

  1. Doufám, že tvé úzkosti zmizí, mrzí mě, že tě trápí takové myšlenky. Neboj, určitě bude lépe, zkus dělat něco, co tě baví, nějak zaměstnávat mysl :). Třeba nějaké tvoření doma :). Jinak si měla i povedený týden a od tvé kamarádky je pěkné, že psala diplomku na toto téma :).

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo, mrzí mě že se takové věci dějí. A kord někomu kdo si to třeba ani nezaslouží. Úplně soucítím a vzpomínám na začátky s mojí kamarádkou, která tyto stavy mívala taky. Deprese, ležení v posteli, lítost a nekomunikovala. Záchvaty breku no bylo toho hodně. Rok mi trvalo se k ní dostat. Známé se už asi kolem 4- 5 let přesně už nevím. Letí to.. A jsem ráda, protože mě hodně naučila. A věřím že jednou to vše překonáš.

    OdpovědětVymazat
  3. Je úžasné, jak se snažíš, moc ti držím palce, aby byly výsledky brzy vidět. Posílám spoustu sil ❤️
    Tahle doba je hodně náročná, člověk nikam nemůže, vše je takové pesimisticke. Ještě, že nám nevzali tu přírodu. Ta mi dodává energii..
    Ano, o zpěvákově smrti jsem slyšela a hned jsem si vzpomněla na tebe a bráchovu kapelu... :'( škoda tak mladého a nadějného života.
    Leník

    OdpovědětVymazat