Když se (ne)daří podruhé..?

Lidičky :)

Nejrůznější fotky a celkem... no vlastně celkem dá se říct pozitivní zprávy, i když to bylo  a je stále náročné.

Pár podzimních fotek, letos už teda asi poslední. Byli jsme u prarodičů, užili jsme si to spolu všichni - babička s dědou a mamka s taťkou, bráchové a snoubenka jednoho z nich. Dokonce jsme šli do lesa a ještě toho celkem hodně našli. To jsem myslela, že jít na houby se mi letos už nepoštěstí... ale vyšlo to :)

Na fotkách jsem tady s mamkou, Tristanem, nejmladším bráchou Šimonem a taťkou.

No a pak jsme po obědě šli na ty houby, já s mamkou, bráchové a přítelkyně od Matouše. Taťkovi se nechtělo, protože už byl jednou ráno :D Tak mi pohlídal Tristana, protože pro Tristana by tohle bylo za trest (to bláto, rosa, větve na zemi atd.). Ta zahrada mu úplně stačila.

A víte co?
Matouš s Liduškou už mají termín svatby. Takže... 

Od 13.8.2025 budu mít švagrovou, tuhle úžasnou slečnu!
Moc si s ní rozumím, jsem šťastná, že přibude do naší rodiny :)

No a 1.11. oslavil své 12. narozeniny můj psí terapeut Tristan! Přidávám aktuální fotku a dvě fotky, jaký byl jako štěňátko O:)) Všichni ho milujeme, i když je to někdy pěkný cholerik (i kouše, na veterině jedině s náhubkem, jinak by tam skončili bez prstů, možná i bez ruk :D). Zrovna v pátek jdeme na odběr krve kvůli štítné žláze (kontrola). Poslední dobou skoro furt spí, ale co, slepý pejsek... tak co byste po něm chtěli? Rád baští a rád se mazlí. Je to už dědula, i když já doufám, že tady se mnou ještě bude dlouho...

A teď o psychice... pokud máte nějaké problémy, paní psycholožka mi doporučila do mobilu aplikaci Nepanikař (je zdarma). Už před nějakou dobou. Já jsem tomu nějak nevěnovala pozornost (upřímně jsem to zavrhla, že jako blbá appka v mobilu nedokáže pomoct), ale teď jsem ji pořádně prozkoumala a podle mě je fakt užitečná. Malá ukázka... jak to vypadá, co si třeba můžete rozkliknout a co uvidíte:

No stojí za to si to prozkoumat. I když...:

Psala jsem tady minule, že se mi udělalo špatně na volejbale. Že jsem se nemohla rozdýchat a pak jsem i brečela. A teď jsem to začala mít častěji. Prostě přijde to z ničeho nic, nemusí to mít důvod. A upřímně, dýchat podle aplikace na mobilu je těžké. Já skákala po pokoji, skákala jsem i když jsem potřebovala zapít léky, doskákala jsem do koupelny a pustila si sprchu na nohy - napřed studenou, pak teplou a pak zase studenou... nooo... nějak jsem ten den přežila.

Jenže se to začalo stupňovat, brala jsem benzodiazepiny a já zjistila, že nejspolehlivější je studená sprcha (tím myslím celého těla), prášek a až pak dýchání podle té aplikace. Když už přichází to zklidnění, tak si tím pomoct, zakončit to. Bohužel poslední dny mi bylo špatně dost velkou část dne, takový ten tlak na hrudi, sevřené hrdlo, divné bušení srdce... a pak se to třeba rozjelo v něco bouřlivějšího. Omlouvám se za fotku bez make upu a v pyžamu, ale tohle je tak 20 minut po jedné večerní atace. 

Včera jsem byla u psychiatra, potřebovala jsem jít na injekci a taky na kontrolu, potřebovala jsem s ním mluvit, on byl moje záchrana! Čekala jsem čtyři hodiny (neobjednává se tam, prostě tam člověk musí přijít a počkat si). Čekala jsem často dost dlouho, ale tohle byl teda rekord. Jako se*e to tam hodně lidí, na druhou stranu je to opravdu skvělý lékař, tak to většinou lidi nějakou překousnou...

Objal mě a po popsání mých potíží mi řekl, že to jsou panické ataky.. a že když to mám tak intenzivní, dal by mi na to lék (další lék už k těm mým padesáti různým xD), který můžu užívat dlouhodobě (nevzniká na něm závislost, takže je to takové menší zlo) a ten benzák si mám brát jen při větší krizi. Tak se mi ulevilo, že je řešení, že to (možná, doufám..) zabere a bude klid. Bála jsem se, že když mu to popíšu, pošle mě do nemocnice. Já bych upřímně i šla, kdyby mi bylo tak zle dál... Jenže myslím na Tristana, v pátek s ním musím na odběry krve, příští týden mám já vyšetření u endokrinologa (dost důležité) a co bych dělala?? Zatím to nenavrhnul, tak snad to zvládnu doma.

Po doktorovi jsme zašly s mamkou do Rossmannu a do chovatelských potřeb. A pak nás taťka pozval do sushi restaurace (u nás nová). Měla jsem takovou misku, kde na dně byla rýže a na ní salát, zelí, avokádo, mango, fazolky a ještě něco... a na tom všem smažené krevety, sezam a něčím to bylo polité... Bylo toho hodně a bylo to luxusní! Zvedlo mi to náladu a bříško bylo spokojené. Ten večer jsme měli ještě volejbal. Pro jistotu jsem si prášky na křeče a zklidnění vzala a bála jsem se, že nebudu tak "výkonná", chápete... ale bylo to úplně v pohodě, zvládla jsem to :)

A něco jiného? Nedá mi to a chci se zeptat, jak jste na tom s dárky? :D Já už mám skoro vše! Chybí mi už jen maličkosti. A dárky dávám celkem 12 lidem. To jsem celkem dobře zvládla :) Už jen něco malého a můžu začít balit. To bude horší. Nemám ráda to balení, na druhou stranu, jak už je to hezky zabalené, tak z toho mám radost...
No a tady je můj tlouštík v novém svetříku :)))

Uff, myslela jsem, že tenhle článek bude kratší, rychlejší, ale psala jsem ho fakt dloooouho... Snad se vám aspoň trochu líbil...

Loučím se, mějte se krásně! :)