Článek o tom, jak jsem díky mojí paní psycholožce k něčemu došla.
Tento článek jsem upravovala necelé dva týdny a hledala jsem odvahu, abych ho zveřejnila... Tak je tady.
Možná to máte podobně. A ani si to pořádně neuvědomujete. Aspoň já jsem si to neuvědomovala. Bylo to tak nějak hluboko uvnitř. Ani nevím, jak jsme k tomu přišly, ale začaly jsme to řešit.
"Představ si, že po ulici jdou dvě slečny," řekla mi jednou. "Jedna je hezky upravená, hubeňoučká, ale nepříjemná a na všechny se mračí. Potom jde po ulici slečna, která je baculatá, ale slušivě oblečená, srší z ní dobrá nálada a usmívá se. Která je hezčí?"
"Půl napůl," odpověděla jsem. "Půlku hodnoty člověka dělá vzhled a půlku povaha, vnitřek."
"Aháá," podivila se paní psycholožka. "To je zajímavé!"
Řešily jsme to dále. Nebudu to celé všechno popisovat.
Od té doby jsem si ale začala uvědomovat, jak vnímám různé lidi a sebe a začala jsem postupně měnit tohle nastavení.
Když má dívka/žena dlouhé vlasy, je automaticky hezčí, než ta s krátkými. Tedy s krátkými vlasy mám menší hodnotu. - Dívky/ženy mají různé vlasy a každé může slušet jiná délka. Když mám kratší vlasy, je to stejně moje věc a můžu se cítit dobře.
Když má někdo oválný tvar nehtů, má je o moc hezčí. - Nebudu se trápit tím, že nemám oválné nehty. Stejně to nezměním. Lidi mají různé nehty a to neznamená, že je někdo horší než někdo jiný (pokud nemá nehty fakt zanedbané).
Když někdo pravidelně jezdí na koni, je to borec. Přestala jsem - nejsem dobrý člověk. - Naučila jsem se jezdit na koni a bavilo mě to. Že teď už nejezdím pravidelně na koni nevadí. Můžu si jednou za čas zaplatit vyjížďku. Můžu mít momentálně jiné zájmy a to neznamená, že jsem horší.
Když má někdo vysokou školu, je lepší a chytřejší člověk, než jsem já. - Nepodařilo se mi kvůli zdravotnímu stavu dostudovat vysokou školu. To neznamená, že jsem hlupák, proboha! Ne?
Když má někdo chovatelskou stanici psů, je úspěšnější člověk než ten, kdo má třeba jen jednoho pejska. - Proč?? Hlavně, že nám pejsci dělají radost, ať už máme jen jednoho nebo celou smečku. A pokud někdo s pejskem nevyhrává na výstavách, je to úplně jedno.
Je toho fakt hodně, někdy je to ale fakt trochu šílené, bizarní... a to tady nechci všechno psát. Nevím, co byste si o mě pomysleli a budu to řešit radši jen s psycholožkou. Tohle je jen taková lehčí ukázka... pro představu, jak mi to poslední dobou běží v hlavě. Jak se to snažím postupně měnit.
"Někdy si říkám, no co, tak jsem trochu při těle," řekla jsem jednou.
"To je dobře," podotkla paní psycholožka.
"Jenže pak si hned uvědomím... vadí mi to. Vadí mi, že jsem tlusté prase."
Paní psycholožce zvadl úsměv.
Přiznávám. Mám pocit, že jsem kvůli své aktuální postavě opravdu méněcenná. Že se nemůžu nikomu líbit. Když je vedle mě někdo hubeňoučký, tiše závidím.
Líbí se mi i baculky, které jsou hezky upravené a oblečené. Ale nesmířím se s tím... že já jsem tlustá.
Ta anorexie tam v té hlavě pořád někde je a pláče.
Nejjednodušším řešením by bylo prostě zhubnout. A já na tom pracuju.
Ahoj Teri, tak to je zajímavý článek. Já mám od mala asi dyspraxii, nikdy jsem nedostala žádnou oficiální diagnózu, ale projevovalo se to tak, že jakoby mi vůbec nešly úplně běžné, primitivní věci ( snad radši je nechci ani rozebírat, jaké to byly situace..) Tím pádem, člověk pak působí jako mentalne retardovaný pro své okolí. A to pro mě bylo strašné. Moje nejhorší představy jsou, jak se na mě druzí lidí koukají a v duchu si říkají" tak ta je totálně blbá. ". Takže ti rozumím..v.
OdpovědětVymazatŘekla bych, že jako ty v tomto směru uvažuje velká část lidí, nejprve je na jiných zaujme obálka, jak působí na okolí. U tebe je plus, že si to uvědomuješ a můžeš s tím pracovat. A když se člověku na sobě něco nelíbí, může to přeci změnit, viz to hubnutí, což jsi šikovná, že jsi se do toho pustila. Ale nesmí člověk kvůli tomu shazovat druhé.
OdpovědětVymazatTerezko, mrzí mě, že to v té hlavičce je pořád někde schované. Já chtěla zhubnout kvůli kyčlím, už tu váhu, i když to bylo "jen" 74, už nedávaly. Po dvou měsících mám o čtyři kila méně, možná teď už je to více, vážím se každé tři týdny, a cítím se skvěle. A nemusela jsem kvůli tomu vůbec cvičit, jen to chtělo změnit jídelníček. Nehladovím, občas si pořádně "zaprasím", ono se s tím tělo vyrovná :). Přeji ti, aby to i tobě vyšlo.
OdpovědětVymazatMusím říct, že to byla dobře položená otázka. Máme tendenci se srovnávat s druhými, sama to dělám. Nejsem úplně nejsilnější, ale taky nejsem nejhubenější, a když vidím hezkou, hubenou slečnu, přeji si být taky taková. Ale pak si zase říkám... možná je jenom hezká, ale nic víc. A ať jsi silnější nebo ne, hlavní je, jaká si uvnitř. Věřím, že se ti podaří zhubnout zdravou cestou a budeš spokojená. :-) Vím, že se potřebujeme ve svém těle cítit dobře, je to důležité, ale hlavně to nehnat do extrémů :-)
OdpovědětVymazatZajímavé myšlenky, myslím, že každý občas takové máme. Všichni (a to zejména ženy) máme tendenci se v něčem porovnávat, shazovat se a cítit se méněcenně. Dokážeme si najít spoustu různých věcí, které považujeme za „chyby“.
OdpovědětVymazatLíbí se mi, že se to snažíš měnit, protože to je podle mě důležité. Už jen si uvědomit, že se zase porovnávám a shazuji. A k té váze... Protože anorexii a ty různé PPP moc dobře znám, tak ti rozumím. Pro mě je taky někdy těžké smířit se s tím, že mě zkrátka ta velká „hubenost“ nesedí, ale důležitější je pro mě zdravé tělo a upřímně se i cítím lépe s nějakým tím kilem navíc (a vím, že nejsem tlustá a ty taky ne! :)).
Jen tu anorexii jech klidne plakat za to, ze nemuze byt u moci. Je to stejne jako nechat plakat rakovinu...je blbost pracovat na tom, aby se nemoc vratila. Ale samozrejme rozumim o cem mluvis. Ja si po anorexii porad nemuzu zvyknout na "speky". Ta hmota mi prekazi, je to neprakticke, v obleceni to vypada blbe. Resim to sportem, postava celkove vypada lip, ma lepsi tvary i s tukem na sobe. Jedine co zabira je intenzivni silovy trenink v posilovne s pravidelnym behanim. Jinak vsechno okolo vahy resim mene od te doby, co mam dite. To je vic, nez nizka vaha. Mam vetsi respekt ke svemu telu, ze dokazalo na svet privest novou bytost. A rozhodne sve telo nebudu tyrat hladem, aby bylo hubene, protoze mam strach, ze bych si sve telo poskodila a v konecnem dusledku bych si mohla zkratit cas, ktery na tomto svete budu. A ja nem chci byt dlouho, abych mohla byt nablizku svemu diteti, protoze me potrebuje a dlouho potrebovat bude. Zaroven, ale vim, ze lidi maji velmi zkreslenou predstavu o tom, kolik jidla potrebuji, aby mohli zdrave fungovat. Diky posedlemu pocitani kalorii z dob minulych mam porad prehled, kolik kalorii ruzna jidla obsahuji a diky tomu se zbytecne neprejidam. Okoli muze mit pocit, ze jim malo,ja ale vim sve...
OdpovědětVymazat